Období: rok 2016

Pro druhou část poznávání jednoho ze dvou hlavních měst Evropy se pro změnu hodilo kolo. Začali jsme v centru prohlídkou toho, co jsme nestihli včera, třeba úzkých uliček Grand Ile nebo Palais Rohan (Versailles v malém). Ve 12.30 jsme chtěli vidět v akci orloj v katedrále, ale nenašli jsme ho a došli k závěru, že je ukryt pod plachtami a lešením v opravované části. číst dál

V sobotu jsme dojeli zbývajících přes 300 km do Štrasburku, tentokrát bylo ale zajímavostí až příliš. Kromě deště, který se předvedl něklikrát v různé intenzitě si nás (Ježky) ze spojité řady aut vybral policajt na motorce a vyvedl nás na odpočívadlo, kde probíhalo vážení. Kromě mírné nervozity z výsledku (nikdy jsme plný karavan nevážili) nás při kontrole natáčel televizní štáb. číst dál

Po úvahách o Skotsku a jiných destinacích jsme nakonec pro letošní dva společné karavanové týdny se Sedláčky zvolili Alsasko, nejvýchodnější část Francie. Sedláčci vyjížděli už ve čtvrtek odpoledne, spali v Karlštejně a v pátek kromě Karlštejna navštívili lom Amerika. My jsme vyjeli v o den později, setkali jsme se za Žebrákem a poprvé přespali až za Norimberkem. Jinak na cestě po dálnici nic zajímavého nebylo.  číst dál

Do Malagy jsme jeli nezávisle na sobě, my ještě v Antequeře opatřovali SIM kartu španělského Orange pro levnější roamingová data v Evropě. Bylo to náročné, znalost angličtiny pracovnic Orange ilustruje dialog: "Do you speak English, please?" "Un poco." Vrácení aut i zpáteční let proběhly v klidu, cestou autem z Norimberka už převažovala únava, ale kolem druhé ráno jsme byli doma všichni. Fotky nejsou, místo nich přidávám odkaz na video, které z procesí v El Bosque natočil místní Canal Sierra de Cádiz, Aruš na něj úplnou náhodou narazila v televizi a pak jsem ho dohledal na YouTube: číst dál

Na dnešek jsme si naplánovali menší túru nad Zaharou a předtím potravinový trh v Arcosu. Den ovšem začal i probíhal ve znameni překvapení a změn. Nejprve se přímo u aut zaparkovaných u mlýna ulomil a spadl strom. Naštěstí dřív, než tam šli první z nás, kolem osmé ráno. Nikdo to sice přímo neviděl, ale Aťa to slyšel od nich z horního apartmánu. Vyfotili jsme si to, vykličkovali auty ven a mazali do Arcosu. číst dál

Tohle městečko necelých 20 km východně nás jaksi přitahuje. Zamířili jsme tam už poněkolikáté, dnes nejdříve do botanické zahrady, sice nesrovnatelné velikostí s tou v Malaze, ale hezké, stinné a celkem obsáhlé podle mě ideálně. Líbilo se nám tam stejně jako uniformovaným výletnicím z dívčí školy, se kterými jsme se opakovaně potkávali a zdravili. číst dál

Nejprve jsme chtěli vylézt na nejvyšší kopec El Torreón, v mapě ukrytý pod krycím názvem El Pinar, případně El Pinaron, vysoký 1648 m. Na správě národního parku, kam jsme se šli povinně ohlásit na tuto túru (denní počet omezen), nám ovšem sdělili, že individuální výstupy jsou zakázány i v červnu. Možná to bylo dobře, bylo by to sice kratší, ale mnohem strmější, přitom i dole studeně fučelo a vršek byl v mracích. číst dál

O dnešku fakt není moc co psát kromě toho, že je úterý 14.6.2016, což je důležité. Datování je samozřejmě důležité a je ostuda, že jsem až teď zjistil, že mi v článcích chybí (stejně jako odkaz na příslušnou galerii fotek). Někteří jsme prakticky nevytáhli paty ze dvora, jiní se alespoň prošli, nejagilnější jeli na trh do Arcosu, který se ale nekonal, protože je pouze v pátek, což je ovšem termín pro nás vzhledem k sobotnímu odjezdu velmi nepraktický. Zítřek bude pestřejší. číst dál

Na pořadu byl výjezd k pobřeží Atlantského oceánu, kolem Arcos de la Fra (tj. Frontera), Mediny Sidonia a Vejeru jsme dojeli na pláž Bolonia. Cestou je vidět neuvěřitelné množství větrných elektráren, v jednom místě určitě více než stovka. U pobřežních vršků se změnilo počasí, objevily se nízké mraky a ochladilo se, bylo jen 22 stupňů. Přesto jsme se někteří vrhli do vln oceánu, v mém případě to byla premiéra. Pláž je písečná, dlouhá, dlouho mělká, vlny pěkné. číst dál

Napodruhé jsme v El Bosque uspěli lépe. Po ranním koupání u mlýna jsme k tamějšímu kostelu došli před jedenáctou právě včas, abychom viděli procesí včetně vynášení patrona. Vůz pro něj byl tažen skutečným párem vekých volů, následoval vyzdobený vlek za traktorem a další vozidla vezoucí lidi i potřebnou výbavu. Jedna hudba vpředu, druhá na chodníku. Za asistence policie se průvod dal do pohybu, vytrvalejší z nás ho sledovali až do první zastávky, já se odpojil a u místní tělocvičny ulovil vlny mobilních dat. číst dál

Ráno jsme na prohlídku mešity vyrazili bez snídaně, abychom se nezdržovali. Nebyli jsme zdaleka sami, kdo využíval bezplatnou prohlídku, ale s včerejším stavem to bylo nesrovnatelné. Dojem z obrovské mešity, dnes katedrály, je obtížně popsatelný, pro pochopení uvedu rozlohu přes dva hektary a nikde není volný prostor. Cordóba měla v arabských dobách až milion obyvatel, dvojnásobek dnešního počtu. číst dál

Ráno jsme opět zaspali, večer jsme totiž kvůli hluku z ulice zavřeli i vnitřní okenice a proto netušili, že už je bílý den. Ke srazu ve 12 h u mešity - katedrály jsme tedy vyšli procházkou s Aruš samostatně, obešli jsme obloukem staré město přes náměstí Corredera a Tendillas. Poseděli a pojedli jsme v taverně 101 tapas, okusili jsme jich asi 8, největší ohlas měla asi Choco alioli, sépie s česnekovou majonézou. číst dál

Dopoledne jsme jeli tři řidiči na letiště do půjčovny pro auta a zatímco jsme sváděli tradiční marný boj o zachování online sjednané ceny, ostatní si užívali prohlídku Picasova muzea, které bylo hned u ubytovny. Jako kompenzaci pak museli zabalit a někteří i vystěhovat na chodník bagáž i pro řidiče. Ti zatím pracně hledali parkování v pěším dosahu, nakonec celkem úspěšně, i když ne na jednom místě. číst dál

Ráno jsme s Arankou zahájili zaspáním, takže jsme vycházeli později a sami. Stihli jsme ale prakticky totéž, co ostatní. Přes známou tržnici plnou dobrot jsme došli na zastávku autobusu do botanické zahrady. Podle plánu MHD to měl být městský bus 61, ve skutečnosti to byl nečíslovaný bus společnosti pro vyhlídkové trasy, tarif naštěstí zůstal. číst dál

Po loňském úspěchu jedeme do Andalusie znovu. A bude to pestřejší, dvě noci v Malaze, dvě v Cordóbě, zbytek na samotě u Arcos de la Frontera, cesta vedla opět přes Norimberk. Na rozdíl od loňska jsme v Bavorsku nespali a proto neměli auta zaparkovaná ve městě. Využili jsme parkoviště kus od letiště s dopravou mikrobusem, do kterého se ovšem naše makrovýprava nejtěsnějším rozdílem nevešla, z čehož snadno určíte, kolik nás je. číst dál