Nejprve jsme chtěli vylézt na nejvyšší kopec El Torreón, v mapě ukrytý pod krycím názvem El Pinar, případně El Pinaron, vysoký 1648 m. Na správě národního parku, kam jsme se šli povinně ohlásit na tuto túru (denní počet omezen), nám ovšem sdělili, že individuální výstupy jsou zakázány i v červnu. Možná to bylo dobře, bylo by to sice kratší, ale mnohem strmější, přitom i dole studeně fučelo a vršek byl v mracích.
Náhradní trasa byl okruh nad Grazalemou, měřila 7 km a vedla přes dvě sedla, mezi kterými je údolí bez povrchového odtoku vody, takže zásobuje vodou níže položené prameny. Počasí se nakonec celkem umoudřilo, v závětří a na sluníčku bylo i teplo. Cestou jsme kromě jiného viděli pozůstatky pecí na pálení vápna. Zjistili jsme to z infotabulí bez angličtiny, na což jsme patřičně pyšní, pokud se časem neukáže, že jsme se spletli.
Krátce jsme pobyli v Grazalemě, kouzelném městečku na úbočí hor, úzké uličky, všude květiny. Potom jsme zamířili do Rondy, kde do starého města vede starý kamenný most přes impozantní kaňon. Tam jsme definitivně rozpustili formaci a domů se vraceli po rozmanitém programu, zahrnujícího například pozdní oběd, pokus o návštěvu pivnice s minipivovarem Malastrana (otvírají později) či check-in zpátečního letu.
2024 ©