Dnes nad ránem jsem se už šel nervózně dívat na potok, co tekl 3m daleko a 0,5m hluboko od bydlíku, ale všechna ta voda z nebe spadlá zřejmě odtékala někudy jinudy. Dopoledne za střídavého mžení a drobného deště jsme vyrazili přibližně jihovýchodním směrem s tím, že cíl zvolíme podle počasí, v případě vytrvalého deště vynecháme Yorkshire Dales a pojedeme do Peak Districtu, odkud je blízko do Leedsu, Manchesteru nebo i Liverpoolu.
Sluníčko na polojasné obloze nás ale namlsalo, takže jsme zamířili do vesnice Horton in Ribblesdale pod kopec bizarního tvaru i názvu Pen-Y-Ghent. Chrise, provozovatele zdejší Holme Farm Campsite, jsme nenašli, tak jsme odvážně umístili bydlíka do sektoru "reserved for caravanets" (jinak jen stany bez aut) a krátce nato nás dostihlo počasí, které jsme doufali zanechat na atlantickém pobřeží.
Místo na kola jsme se radši vydali pěšky po Pennine Way směr Ribblesdale, odkud jsme se chtěli vrátit vlakem. Cesta vedla tradičně mezi zídkami, za kterými se pásly ovce, pak skrz vrata nejrůznějších uzavíracích mechanismů už s ovečkami společně (s kličkovanou mezi exkrementy, kdo to má z těch vzorků na podrážkách dostávat).
Nakonec jsme v sílícím lijáku zvolili delší, ale jistější cestu do Hortonu po svých. Z Chrise, bodrého šedesátníka, se vyklubal společenský chlapík, společně jsme koštli naši slivovici a jeho koňak a single malt. Asi se mu takhle to tábořiště moc nevyplatí, když jsem odcházel, hostil už další promoklé campery, včetně klobásek a hranolků.
Během psaní těchto řádků se stačil vystřídat liják, deštík a krátká přestávka, to vše dvakrát. Promoklí táborníci u Chrise se dušovali, že such July isn't normal ani v Anglii, ale moc jim nevěřím.
2024 ©