Ráno lilo, k tomu v šest hodin začaly jezdit kolem obrovské sklápěčky, zřejmě do lomu na protějším kopci, bylo jich během hodinky tak pětadvacet. Jsme trénovaní, dokud pršelo, spali jsme, což bylo asi do deseti.Vzhledem k počasí jsme další výĺet v Hortonu neriskovali, prohlédli jsme si jen místní velmi starý kostel a odfrčeli do supermarketu Booths v Settlu nakupovat, oboje na Chrisovo doporučení.
Na parkovišti bez potřebných dvou míst za sebou jsme způsobili slušné pozdvižení, ochota lidí pomáhat je tu opravdu veliká. Dojala mě starší dáma, která přicupitala s tipem na market s lepším parkovištěm (I'm a caravaner too) a vzpomínkou na návštěvu Československa (many years ago). Naštěstí jsme už měli rozpojeno, tak nebylo nutné vysvělovat, že potřebujeme právě sem kvůli velkému sortimentu whisky (na dárky, my pijeme jen slivovici na zažívání a grog na zimu).
Cesta do údolí Edale v Peak Districtu byla fakt výživná. Po zkušenosti z Lake Districtu jsem Nokia bábě vnutil svou představu o trase a omylem ťukl jeden průjezdní bod na dálnici do protisměru, což mívá docela drsné důsledky. Tento problém jsem ještě vyřešil celkem zdárně, pak jsem ale v dálniční spleti kolem Leedsu dvakrát blbě odbočil já a vrchol dne nastal v odpolední špičce v Sheffieldu. Nokia bába začala (opravdu bez mé chyby) na čtyřproudovce se zvýšeným tramvajovým pruhem a nepřetržitou sérií semaforů perlit pokyny typu "otočte se a hned poté zahněte ostře doleva" a to už jsem jí nadával sprostě. Nakonec jsme se vymotali, Aranka zbytek cesty bábu pečlivě kontrolovala s obrovskou britskou automapou na klíně a do tábořiště Green Acres jsme dorazili už v poklidu.
Vodafone potvrzuje prakticky nulové pokrytí národních parků, takže sice ťukám text, ale netuším, kdy ho pošlu. Píšeme i pohlednice koupené před týdnem v Thirsku a škemráme u sv. Petra, aby nám trochu přálo počasí aspoň zítra, máme poslední šanci na MTB trip v Anglii (pak už jen v Lucembursku).
2024 ©