Svatý Petře, děkujeme, máme za sebou nejkrásnější den v Anglii, polojasno až skoro jasno, kolem 20 celsiů, vítr čerstvý, ale přijatelný i na kopcích. Až teď večer se zatáhlo a už zase prší.
Dnešní cyklotrasu jsem opatrně zkrátil a upravil tak, že v polovině vedla kolem kempu, kdyby bylo zle. První delší část se vyšplhala po severních svazích Edalu na východ a pak sestoupila na jih do městečka Hope, kde jsme poobědvali něco z nabídky místního bakery a po silnici vylepšené zralými malinami u krajnic jsme dojeli do bydlíku na kafíčko.
Druhá část vedla na hřeben tvořící Edale z jihu, po něm na západ do průsmyku a opět po silničce zpátky. A myslím, že celou v sedle ji zvládnou jen nadupaní bikeři. Krpál, šutry, vodou vymleté brázdy, prostě nářez. Nahoru jsme víc tlačili než jeli, ale pohled shora za to stál, i když jsme byli jen maličko nad 550 mnm.
Když už tímto naše cyklo i pěší turistika po anglických kopečcích končí, dovolím si poznámečku na okraj: Je tu hezky, ale uvědomíte si tu, že doma považujeme za samozřejmé věci, které jinde běžné nejsou. Turistické značení v našem pojetí neexistuje, stav stezek je velice naturální, neviděl jsem tu jediný svod dešťové vody z cesty, takže voda řádí nerušeně a efektivně. Jsou tu směrovky na rozcestích, ale ne všude a občas se dozvíte třeba to, že doleva je footpath a doprava public footpath. Takže až budu doma zas na něco nadávat, připomeňte mi to.
2024 ©