Ty, co si po přečtení včerejší poznámky na okraj mysleli, že mají můj cestovní spam z krku, musím zklamat. Kopečky skončily, ale doma ještě nejsme, jedu dál!
Dnes jsme zrušili zastávku v Oxfordu, po ránu bylo dost hnusně a v první fázi cesty občas lilo na dvojku stěračů. Taky jsme tím zkrátili cestu skoro o 100 km a z rizikového obchvatu Londýna museli absolvovat jen asi čtvrtinu. Co London Orbital dokáže, jsme viděli v protisměru, desítky kilometrů pomalu popojíždějících kolon.
V tomhle směru překonává obchvat Temži krásným vysokým lanovým mostem, z Londýna bylo ale stejně vidět jen pár mrakodrapů na mlhavém horizontu.
U Londýna nastala totální proměna počasí, skoro jasno, po příjezdu do kempu v Kingsdownu jsem uvažoval o koupání v moři, ale svěží větřík a kalná voda mi to rychle rozmluvily.
Zdejší kemp je neuvěřitelný. Nejdřív jsme si mysleli, že je prázdný, teprve po procházce k moři jsme pochopili, že je prostě jen velký. Na obrovské louce s výhledem až do Francie se těch dvacet karavanů a stanů prostě ztratí.
Jdeme brzo spát, ráno vstáváme ve čtyři na trajekt a pak míříme do Luxembourgu. Zbytek cesty už popíšu asi z domova, takže vás z Anglie naposledy zdraví