Využívám pěti dílků 3.5G signálu v Dover Eastern Docks (poprvé vůbec) a posílám rychle ještě pár fotek z časného rána. Jinak nic zajímavého, snad jen počasí, je skoro jasno a vypadá to na krásný den.
Ediční poznámka: Zde obsahově navazuje poslední mail s popisem pátku a soboty, takže z něj vznikly dva články
Teď už to asi nikoho nebude příliš zajímat, přesto jsem s dvoutýdenním odstupem posbíral své poznámky ze závěru výpravy a pro úplnost zplodil poslední mail. Nevím, jestli jsem to už zmínil, pokud ne, tak se omlouvám, že jsem při posílání použil otevřený seznam adresátů. Nějak jsem si to na začátku při zápolení s nepoužitelným Gmail mobile, dotykovkou na mobilu a mizerným připojením neuvědomil a pak už to bylo jedno.
Tentokrát byl mohutný trajekt společnosti Norfolk Line opravu plný, přestože vyplouval z Doveru v šest ráno. Krátce po vyplutí na úplně klidné vody Kanálu se v oparu na pravoboku objevil úzký proužek francouzského pobřeží a pomaloučku se přibližoval. Čas jsme si krátili mimo jiné nákupem ve free shopu (britské daně na alkohol jsou poměrně velké). Před výjezdem na terminál v Dunkerque jsme si ještě hezky nahlas zopakovali, že už zase budeme jezdit vpravo. Po pár kilometrech jsme zjistili, že zpět na pravostrannou jízdu jsme oba přepnuli hladce s jedinou výjimkou - jízda po kruhových objezdech nám připadala jaksi nepřirozená a občas jsme výjezdy na návěsti počítali obráceně.
Po kodrcavých francouzských (neplacených) a hlavně belgických dálnicích jsme dojeli do Lucemburska, kromě hlavního města bylo naším cílem okolí městečka Echternach u německých hranic, kemp byl na německé straně, drahý (skoro 30 eur) a narvaný, trefili jsme se totiž nevědomky do víkendu s jakýmsi festivalem a se závody balónů. Po krátké procházce hezkým městečkem jsme raději odjeli do Luxembourg City, kempem se neslo duc-duc a všude mraky lidí.
Staré město v metropoli je moc pěkné, turistů už bylo navečer pomálu, zato obyvatel zahajujících páteční pařbu spousta. Asi nejsilnější dojem ve mně zanechal pohled z hradeb do údolí řeky Alzette, ale i kulturní ucho si přišlo na své, na náměstí vrcholil promenádní koncert armádní hudby. Zajímavé bylo, že vůbec nepůsobil tak dechovkově jako u nás, spíš uvolněně, i repertoár byl malinko jiný a dokonce i pochody (třeba Turecký a Radeckého) zněly jaksi ležérně (ovšem precizně a s krásnou dynamikou).
Návrat do kempu provázel šok, automatická závora na vyfasovanou čipovku sice zeleně blikala, ale nepohnula se, nějaký podroušený Němec nám vybranou angličtinou sdělil "Closed, morning!", teprve pak jsme v letáčku objevili na bůhvíkolikáté stránce zcela nevýrazným pidipísmem informaci o otvírací době 7-22h, prý kvůli nočnímu klidu (duc-duc ve tři čtvrtě na jedenáct nijak nezesláblo a vydrželo až do jedné). Nakonec se mi podařilo mezi davy juchajících (a převážně i potácejících se) najít místečko pro nouzové zaparkování, jen jsme trnuli, zda a v jakém stavu ráno auto najdeme.
2024 ©