Dnes jsme konečně vybalili kola, čekalo nás připravené kolečko 28 km s převýšením 660 m, prodloužené o 2 x 3 km z kempu do Le Rozier a zpět. Hned na úvod jsme zjistili, že splést se o jednu odbočku tady i ve městě běžně znamená šlapat zbytečně 30-50 m převýšení. Napodruhé jsme silničku po levém břehu řeky do La Cresse trefili a mazali "rovinkou podle řeky", což znamená neustále nahoru nebo dolů.
Nad La Cresse jsme lehce posvačili, čekal nás největší kopec dne, 400 m na necelých 4 km úplně pryč od řeky. Byla to celkem fuška, udělalo se mezitím dost teplo, ale ten pocit vyšplhat se nad skály, které jsme předtím dlouho pozorovali v hlubokém záklonu, za to stál. Úsměvný byl název usedlosti, kterou jsme míjeli nad kopcem - La Bresse - jediné písmenko, 400 m do výšky, hodina a půl dřiny.
Po pěkných polních cestách jsme přejeli na další horskou silničku, nad kterou dominovalo mírně strašidelné sklaní město. Odtud nás už čekala cesta převážně s kopce zpět do Le Rozier, v závěrečném sjezdu jsme si naplno uvědomili, co jsme předtím vyšlapali. A po návratu do kempu jsme rádi využili bazén a vířivku, regenerace je důležitá.
Stále ještě nemám v provozu francouzské mobilní připojení, ve značkovém obchodě potřebnou option neprodávají, na internetu byla nejprve služba dočasně dva dny nedostupná a pak neakceptovali mou kartu a v tabáku prostě nenašli, co chci. Dnes vyrážím na poštu, mou poslední naději v této věci.