Ráno jsem dopsal dluhy, abych využil wifi, a dobře jsem udělal, s francouzským mobilním připojením to nevypadá. Poruším trochu chronologii a popíšu celý průběh. Na poště v Millau jsem narazil na úřednici mluvící anglicky, jež mi promptně a ochotně prodala dobíjecí kupón. Bohužel až teď večer jsem zjistil, že jiný, než jsem chtěl. Takže kdybyste někdo znal nějaké tři sympatické lidi s francouzským mobilem, kterým bych mohl týden neomezeně volat a textovat, nebyly by to úplně vyhozené peníze.
Tím jsem vyčerpal svůj limit, co jsem do věci ochoten investovat, ani ne tak finančně, jako ohledně osobního úsilí. Zdejší absolutní nezájem o zákazníka cizince je ubíjející. Pro ilustraci, e-shop (zřejmě) neakceptuje mimofrancouzské karty, hlasový automat na dobíjení kupónem umí jen francouzsky a tak dále. Takže zkusím vystačit s free wifi, připadně prodatuji to zbytečné dobití, zřejmě to nebude úplně plynulé.
Jinak byl dnešek dnem přejezdovým, putovali jsme tudíž s bydlíkem. V již zmíněném Millau jsme nakoupili, za městem obdivovali impozantní a přitom elegantní dálniční viadukt a mířili do Roquefortu za světoznámým sýrem. V první fázi jsme ušetřili výběrem fromagerie s exkurzí zdarma, v druhé přesně podle jejich scénáře utratili nemalý peníz za vzorky jejich produkce.
Cestou do kempu v Gignacu jsme se ještě zastavili ve vesničce Le Courvertoirade se zachovalým středověkým městečkem pod zříceninou templářského hradu. Ale shodli jsme se, že ač k tomu nebyl objektivní důvod, nadšeni jsme z dnešního programu nebyli. Zítra si dáme pro změnu pěší tůru, tak uvidíme.