Bouřilo už včera večer, pršelo s přestávkami celou noc, ale ráno nakonec přestalo a program dne počasí neovlivnilo téměř vůbec. Vyjeli jsme bez bydlíku do kaňonu řeky Herault a na úvod jsme si prohlédli jeskyni Grotte Clamouse, hlavně aragonitová krápníková výzdoba je opravdu krásná. Před prohlídkou jsem svědomitě opatřil anglického audioprůvodce, ale opět to nebyla nejlepší investice, prohlídku s námi totiž absolvoval český autobus a jejich průvodce tlumočil do češtiny.
Po kilometru podzemím nás čekal minimálně destinásobek po povrchu, vymyslel jsem si totiž výšlap z kaňonu na hřeben a sestup do sousedního kaňonu. Nakonec to bylo ještě trochu delší, protože jsme částečně použili cestu místo kozí stezky, a poměrně náročné. Hodně mi to připomínalo sv. Ilju na Pelješacu, prostě vápenec v teplých krajích. Od jihu vytrvale hrozily mraky, předpověď slibovala na odpoledne déšť, respekt jsme měli hlavně z bouřky, vyšší kopečky kolem už nebyly. Nakonec na nás spadlo jen pár kapek a hromy duněly nad hřebenem, když už jsme byli bezpečně dole v St. Guilhem le Desert, starobylém kamenném městečku s klášterem.
Po kratičké zastávce u Pont du Diable, starého mostu přes opravdu úzkou soutěsku, jsme se vrátili do kempu, cestou jsme řešili, zda budeme maso grilovat nebo nás déšť zažene k pánvi. Správně bylo b), pršet začalo hned, gril jsem ani nevybalil. Zpočátku pršelo celkem něžně, později už opravdu lilo. V celém kempu stojí (případně teče) voda, déšť vždycky na chvíli nadějně zeslábne a vzápětí zase jede naplno.
Nepřijemný vedlejší efekt nedostatku slunečního svitu je malý výkon naší sluneční elektrárny. Zatím slunce buď nesvítí nebo jsme v kempu pod stromy. Dnes jsme už museli cíleně omezit spotřebu a zítra asi připojíme 220V. Dnes jsem rád, že elektřinu nemáme, pod karavanem je v místech, kde bývá cívka a chránič, dost hluboké jezero.
Zítra zvedneme kotvy a zamíříme k moři do oblasti Camargue.
2024 ©