Na úvod ještě pár slov ke včerejšku, vody v kempu bylo tolik, že byli částečně evakuováni obyvatelé stanů, což byli výhradně Češi z autobusu vodáků, zbytek noci strávili v suchu v městské tělocvičně. Pršet naštěstí přestalo ještě před půlnocí, i tak ale napadlo odhadem 50-70mm.
Ráno jsme vyjeli do Montpellier, chtěli jsme nakoupit v nějakém hypermarketu, s prohlídkou města jsme příliš nepočítali. Nakonec se nekonal ani ten hypermarket, neměli jsme žádný nalezený dopředu a zdejší systém ukazatelů jsme jaksi nepochopili. Vždycky něco ve smyslu Intermarche 3km a pak už nic, asi mají dost zdejších zákazníků. Vzali jsme zavděk SPARem o kus dál u silnice.
Mířili jsme tedy do Aigues Mortes, města se zachovalým opevněním (snad z doby Ludvíka IX.). Kromě hradeb v postatě nic moc zajímavého. Trochu nás ta koncetrace památek rozmazlila, že?
Dva letošní postřehy, první se týká úbytku karavanů. Proti loňsku pozorujeme opravdu výraznou změnu, obytných aut přibylo dost, karavanů ubylo strašně, v podstatě jsme za exoty. Druhý postřeh je spíš povzdech řidiče diskriminované kategorie vozidel, na značku zákaz stání camperů a karavanů mám opravdu alergii. Sice chápu, že tím básník chtěl říci, netábořte nám tu! Reálně nás ovšem prakticky likviduje, možnosti parkování karavanů se opravdu blíží nule. Pokud náhodou nenajdeme prázdné parkoviště a nezabereme napříč pět míst, nechytáme se, i autobusy mají větší šanci.
V Camargue jsme si vytipovali kemp kus od moře, jednak výrazně levnější, jednak přímo u připraveného cyklookruhu. Až na turecké záchody víceméně splnil očekávání, klídek, po wifi ani stopy. Po příjezdu jsem vykládal kola a zjistil, že jsme někde přišli o Araninu rychloobjímku na sedlovku. Jeli jsme se tedy vykoupat a koupit náhradní autem. V Ste. Maries de la Mer byla jen půjčovna, ale v Arles jsme uspěli bleskově, takže pětadvacetikilometové kolečko s převýšením nula metrů jsme v podvečer ještě stihli. A opravdu mezi plameňáky a bělouši, ti druzí ovšem většinou nebyli divocí, ale v ohradách u jízdáren.
2024 ©