Napotřetí se výjezd do Antequery uskutečnil, současně jsme chtěli projít i skalní město El Torcal, kam jsme zamířili nejdříve. Po více než hodinové jízdě po dálnici jsme začali stoupat po klikatějších silnicích, v závěru cesty jsme se octli v mlze, cíl cesty halily totiž nízké mraky. Po krátké diskusi padlo rozhodnutí jet tedy přece jen nejdříve do Antequery, odpoledne se mělo počasí vylepšit. Sjeli jsme tedy na druhou stranu kopce a po krátkém průjezdu úzkými uličkami centra vystoupili na náměstíčku San Sebastian kousek pod původně maurskou pevností.
Řidiči našli parkovací dům, ostatní si zatím prohlédli kostel stejného jména jako náměstí a pak už jsme stoupali k pevnosti. Její prohlídka nám chvíli trvala, areál je dost rozlehlý, výhledy z věží a hradeb daleké. Uprostřed hned vedle vykopávek na velkém hřišti řičelo značné množství školáků při mně neznámé hře asi jako my kdysi při vybíjené. Kromě pevnosti jsme chtěli hlavně do kostela Carmen, ale ten otvíral až později, takže jsme se usadili u stolků před nedalekou restaurací.
Menu v angličtině nebylo a v názvech jídel se nám známá či v konverzacích dohledatelná slova vyskytovala minimálně. Zdejší servírka ovšem jídla objasňovala jako při hraní aktivit, zejména pantomimicky, takže jsme si nakonec všichni něco vybrali. Při čekání na jídlo jsme záhy zjistili, že stolečky jsou umístěny na nejstudenějším místě města, ve stínu a na větru, ale přežili jsme. Jídla vesměs nezklamala, zaujala zejména značně rozlehlá žebírka.
Carmen nám odemkli, když jsme k ní docházeli a brzy jsme mohli obdivovat její výzdobu, zejména nepopsatelné veledílo řezbářské na hlavním oltáři. Myslím, že i fotografie jen naznačí, bylo by třeba celé album. Od Carmen jsme už zamířili zpět k autům, i když klikatě kolem několika dalších pamětihodností, zdejší arénu pro býčí zápasy jsme oželeli.
Zpátky nahoru na El Torcal jsme se dostali poměrně pozdě, po kávičce jsme ale odhodlaně zamířili na delší prohlídkový okruh. Skály jsou tu impozantní a rozlehlé, pochopitelně se spoustou pojmenovaných útvarů, navíc je tu hodně kamzíků, takže jsme hodně času strávili jejich lovem do objektivů. Na závěrečnou vyhlídku jsme došli už při západu slunce, takže rozhled byl poněkud omezený a příliš jsme ho neprodlužovali, neboť hrozilo, že už nenakoupíme potraviny.
Nakonec jsme našli otevřený krámek v Antequeře přímo pod pevností a mohli se v klidu vrátit na základnu. Poprvé jsem se po návratu nevykoupal v bazénu, chladno pro tentokrát zvítězilo.
2024 ©