Dnes byla společná akce až večerní koncert, takže se vstávalo ještě později než včera. Já se věnoval likvidaci publikačních restů a pak se marně snažil o mapovou vizualizaci GPS tracků (abyste viděli, kudy jezdíme a chodíme). "Nové a lepší" Google mapy vzdorují všem postupům dříve osvědčeným i nově vymýšleným. Z hlášky "Došlo k chybě, můžete pokračovat, ale data mohou být ztracena" se mi dělá šoufl.
Jiní se věnovali prospěšnějším a uspokojivějším záležitostem, kupříkladu odpočinku, drobné turistice, sběru plodů, výrobě džusů či podpoře místního hospodářství. Počasí vypadalo vrtkavě během dne a večer, když jsme už zase společně před cestou nad Monachil zajeli na nákup, dokonce sprchlo.
V praxi jsme pak ověřili, že ze rčení "nevstoupíš dvakrát do jedné řeky" existují výjimky (a tudíž je pravdivé). Na stejném kruhovém objezdu za Granadou stejně špatně odbočil tentokrát Aťa, aktuální "vodič", my ho chytře nenásledovali (přece to tu už známe). O kus dál jsme ovšem obstojně zakufrovali také a Aťa zcela nezávisle na nás obdobně o pár minut později. Do restaurace nakonec dorazili a dokonce zhruba včas, až na drobné chybičky dobře povečeřeli a pozorovali protagonistu večera při zvukové zkoušce.
Martin "el turco" Rago je argentinský kytarista a učitel zaměřený na tango a milongu. Koncert sám byl zajímavý, podtržený prostředím výletní hospody zaplněné zřetelně spíše ženami, zahraniční turisté jsme byli nejspíš jediní. Bohužel jsme byli ochuzeni o textovou složku, která je u převážně tklivých melodií určitě významná.
Domů jsme po konci hudební produkci spěchali, protože ráno máme být v půl deváté už v granadské Alhambře.
2024 ©