Dnešek byl ve znamení přesunu do Malagy. Ráno jsme zabalili a uklidili, někteří stihli i poslední procházku. Než jsme opravdu začali 140 km dlouhý přesun, zastavili jsme se na dvou vyhlídkách a v Mercadoně. Potom už jen pro naftu těsně před cílem a jeli jsme na letiště vrátit auta, protože v centru, kde bydlíme, nejde nejen parkovat, ale ani tam nejde vjet.
Původní záměr nechat kufry na letišti ztroskotal na absenci úschovny, takže jsme na autobus do města šlapali na těžko. Městské linky 10 a 19, které jsme předem vyhledal, nebyly nikde vidět, ale nějaký autobus tam stál a Zuzka hbitě zjistila, že do centra jede a ani nevyžaduje jízdenky zakoupené předem. Za necelou půlhodinku nás vysypal na Paseo del Parque u přístavu, odkud ke Catedral de la Encarnación, nedaleko které bydlíme, bylo pár set metrů.
V recepci nás čekal "malý problém", naštěstí jen to, že pokoje budou k dispozici až večer, ale jeden dočasný na převlečení a uložení kufrů nám poskytli hned. Pak jsme se dohodli na rozchodu, zajímavých cílů je tu mnoho a každý má jiný vkus. My jsme volili poklidnou prohlídku přístavu, arény býčích zápasů a pevnosti nad přístavem, k té jsme se ale vydali ze špatné strany a nakonec místo ní vyšplhali na vyhlídku v minimálně dvojnásobné výšce. Zbývající čas jsme v uličkách starého města věnovali mandlím a zmrzlině.
Ubytování proběhlo hladce, cena byla na cetrum Malagy nízká, takže jsme neměli přehnaná očekávání. Po vyvláčení kufrů do druhého nebo třetího patra jsme zhodnotili, že nedostatků není mnoho, a po krátké době vyrazili do ulic na poslední společnou večeři. Po krátkém vybírání jsme zakotvili v podniku Los Gatos (kočky), kde sice nejprve nepotěšili takřka po česku prořídlým, ale neproškrtaným menu, napodruhé vybraná jídla však byla velmi dobrá a doporučená býčí oháňka opravdu vynikající.
Spát jsme šli brzy, a ráno velmi brzy vstávali, taxíky byly objednané na 4:30. Cesta na letiště trvala polovinu kalkulované doby, takže jsme stihli i snídani. Několik účastnic zájezdu podlehlo dojmu dostatku času natolik, že kvůli nákupu parfémů dorazily na gate necelou čtvrthodinu před odletem, naštěstí jim to prošlo. Let proběhl v pohodě, cesta metrem do centra Norimberku také, pak jsme se už rozdělili, protože auta byla zaparkovaná přes kilometr od sebe. My s Jirkou a Jitkou jsme obědvali až v česku v Kateřině (známe ze sycheráckých kol), druhá část neodolala vábení klobás přes celý talíř ještě v Norimberku.
Těšíme se na další výjezd.
2024 ©