Hned na úvod musím podotknout, že tentokrát nejsou na cestách Ježci, ale jen jeden Ježek. Za Bárou Sedláčkovou na španělský ostrov Menorca se vydávám se Slávkem tak trochu jako náhradník za Sváťu, která bohužel pracovat na distanc nemůže.
Počasí dělá čest aprílu, ráno byly dva stupně pod nulou a námraza. My zase předvádíme, co všechno umíme zapomenout, dnes zůstaly v hořické kuchyni Slávkovy palubní vstupennky. Věříme, že vystačíme s PDF v mobilu a nevracíme se. Posloucháme Rádio City hlavně kvůli zúžení na patě D11 a po hodině cesty se obavy potvrzují, je tam nehoda a zácpa. Volíme pomalou, ale poměrně jistou dvacetikilometrovou objížďku na Říčany. Na Pražském okruhu nás zastaví další zácpa, naštěstí se po chvíli rozjíždí, na Fajn parking v Tuchoměřicích jsme po půltřetí hodině jízdy.
Při otevření kufru mikrobusu řidičovi vypadly oba naše batohy na asfalt, vzápětí opustilo Slávkův kufr jedno ze dvou koleček a to po částech. Na check-inu neměli v počitači naše kufry v ceně, ale vyřešili to splavně a boarding-pass nám dali nový pro jistotu oběma. Času je dost, máme 45 minut zpoždění, pohrdneme plzní za 90, načež ušetříme, neboť fernet je jen za 85. Při nástupu hustě chumelí a viditelnost je bídná. Bodrá letuška mi vytrvale nabízí extra-belt za škodolibé pozornosti okolí. Start je poněkud větrný a drncavý, ale nad mraky už je dobře.
Po delší době letím běžnou linkou a vidím, že časy se mění, let pro Iberii a British Airways operuje Vueling a letí SmartLynx, A320 půssobí nízkonákladově. K pití jen voda, jídlo se dalo přikoupit předem. Ale když jsme nechali středoevropskou oblačnost za sebou, neřešili jsme jídlo, ale koukali z oken, zasněžené Alpy, Marseilles, moře, Barcelona. Posledně jmenovaná se nám předváděla ze všech stran při desetiminutovém kroužení, přilétali jsme o hodinu později.
Barcelonské letiště je dost velké, během tříhodinového čekání jsme prošli jen malou část. Viděli jsme Boeing 747 i Airbus A380, objevili točené místní pivo, půllitr za 3,10 a tuplák dokonce za 5,20 €, vyzkoušeli jsme jen menší balení.. Sangrii jsme zavrhli, nebyla chlazená, takže by žízeň spíš podpořila. Zbytek cesty absolvujeme už v kmenovém letadle Vuelingu, sedadla mají konečně normální rozestupy.. Ale zase se mi samo sklápí opěradlo, což je hloupé hlavně krátce po startu.
Bára nám přijela na letiště do Mahonu naproti, takže po krátké chvíli napětí, jestli naše kufry přestoupily v Barceloně s námi, jsme už uháneli v Bářině golfíku na druhý konec ostrova, kde u města Ciutadela Bára na Menorce bydlí. Cestou jsme v marketu se zajímavým názvem Eroski ještě doplnili zásoby, což se ukázalo prozíravé, protože jsme si vydrželi povídat do půl třetí (já), ba i čtvrté.
2024 ©