Ráno pršelo, tak jsem se usadil na recepci k wifi a na blogu opravoval, co jsem předchozí dny zmotal. Navenek se to snad příliš neprojevilo, možná byly chvílemi fotky v galeriích dvakrát. Slávek nepostřehl, že jsem odešel a marně klepal na dveře v domnění, že vyspávám.
K polednímu se trochu vyčasilo, přesněji řečeno přestalo pršet. Vyjelin jsme autem do Fornells, městečka u dlouhé zátoky na severním pobřeží. Pěšky jsme Obešli mys, na kterém stojí jedna z mnoha masivních strážních věží. Dohlédli jsme mimo jiné k majáku, kde jsme byli v úterý.
Na pozdní oběd jsme se zastavili v městečku Es Mercadal a užili si výborné a vydatné menu. Paella mixta (nejen plody moře, ale i vepřové a snad i králiči) jako předkrm by stačila asi i sama, k tomu výborné ryby jako hlavní jídlo, dezert (v mém případě pudink) a víno navrch.
Nasyceni jsme vyjeli na vrch Monte Toro, kde je významné poutní místo a odkud je nádherný rozhled, přenést na fotografie jsme ho ale nedokázali. Zdejší kostel, jinak patřičně vyzdobený, mě překvapil tím, že tam vůbec nejsou varhany. Kromě několika vysílacích stožárů kopci dominuje vysoká socha Ježíše svatého srdce (doufám, že překládám přijatelně).
Cestou domů jsme zajeli ještě směrem k Mahonu na farmu Binibeca, kde vyrábějí a prodávají velký sortiment sýrů od kravských přes ovčí až po kozí, tvrdých i polotvrdých, tradičních i nových. Jako doplněk třeba ochucené giny,
Doma jsme si ještě pěšky obešli jednu stranu zátoky, abychom konečně vyfotili kamenného slona ze správného úhlu. Zdejší skály jsou vůbec fantaskní, ve slepenci jsou balvany nejrůznějších tvarů.
2024 ©