Dnes se teploty vrátily alespoň na předvčerejší hodnoty, což jsme od rána byli odhodláni využit. Zastavili jsme se jen v pekárně, Baruš po telefonu domluvila půjčení kol a pak nás zavezla k malé skalnaté zátoce, která je sice uprostřed Cala en Blanes, ale je hluboko pod apartmány, takže působí celkem privátně a velmi příjemně.
Zpočátku bylo docela chladno a voda měla asi 18 stupňů, takže do ní vlezl pouze Slávek vybavený neoprenem. Vyvolalo to hlasité protesty přítomné dámy s rybářským prutem, zřejmě šlo o plašení ryb. Nezdálo se nám, že by měla přednostní nárok na celou zátoku evidentně určenou ke koupání, takže jsme taktikou no comprendo docílili, že působiště nakonec změnila ona.
Postupem času jsme zůstali sami, oteplilo se a téměř přestalo foukat, takže jsem se odhodlal vstoupit do vody nemaje neopren a Slávek mě v tom nenechal samotného. První minutu jsem to chtěl vzdát, ale nakonec jsem byl ve vodě 25 minut. A proti původní představě jsme to ještě zopakovali v trochu kratším provedení. Od vody nás nakonec vyhnalo spíš slunce, aby toho UV záření nebylo příliš.
Bára nás vyzvedla kolem čtvrté a jeli jsme po pobřeží na druhou stranu od centra Ciutadelly do Sa Calety, kde mívá hodně klientů. Půjčili jsme si kola a my se Slávkem jsme se na nich rovnou vydali domů, třetí kolo se vezlo v autě. Nakonec z toho bylo celkem slušných 14 km na zahřátí. Máme je zatím do neděle, dál uvidíme.
Než jsme dojeli domů, Baruš už začala připravovat Baleadas. Nejde o jídlo baleárské, ale honduraské, v tomto případě z modifikovaných částečně českých surovin. Byly to placky plněné fazolovou pastou a dalšími dobrotami, třeba vepřovým nebo míchanými vejci. Jako obvykle výborné.
2024 ©