Dnes přišlo bezchybné počasí, předpověď říkala 21 stupňů a jen mírný vítr, realita se zdála ještě teplejší. Vypravili jsme se se Slávkem na vzdálenější, ale pěšky dosažitelné pláže Playa Algaiarens a Playa Tancat. Z Cala Morell tam Vede už zmiňovaná stezka pro pěšce a jezdce na koni Cami de Cavals, ale opačným směrem. Jezdí po ní i MTB extremisti, ale je to opravdu náročné.
Stezka vede asi 3 km nedaleko pobřežních útesů podél kamenné zdi, asi v polovině v nejvyšším bodě je historický vodojem na dešťovou vodu. Stezku lemuje zajímavá a celkem bohatá vegetace, které sice pracovně říkám kosodřevina, ale jde o něco úplně jiného. Botanici mezi čtenáři určitě vědí víc, tak budeme rádi, když okomentují.
Další úsek vede po šikmém skalnatém břehu jedné zátoky a přes ostroh k další zátoce, ve které je nepoužívaný přístav. Odtud vede krásná lesní cesta na parkoviště společné pro obě pláže, kam se pochopitelně dá přijet autem ze silnice, která vede na spojnici Cala Morell s Ciutadellou. Cesta ke vzdálenější Playa Tancat vede v posledním úseku podél říčky, ke které chodívají pít želvy, my ale žádné neviděli.
Pláž je krásná, počasí bylo perfektní, jediná ale dost významná vada spočívala v obrovském množství medúz, které v podstatě bránily normálnímu koupání, takže jsme se chodili jen ochladit. To ale bylo nic proti stavu na Playa Algaiarens, kde jich bylo ve vodě několikrát víc a spousta k tomu na suchu, vypadaly jak sklíčka ze slunečních brýlí.
Proto jsme na zpáteční cestě našli u přístavu místo, kde se koupat dalo a medúzy nebyly vidět. Bohužel se později objevily, bylo jich méně, ale škody nadělaly. Já měl jen několik slabých zásahů od polomrtvol, zato Slávka žahla nějaká vitální pořádně, Tím bylo po koupání definitivně, cestou domů jsme si nahoře na útesech dali Radegast za odměnu a mazali domů. Kromě pohledu na útesy v jiném světle nás zaujaly ještě některé moderní domy.
2024 ©