Dopoledne jsme jeli tři řidiči na letiště do půjčovny pro auta a zatímco jsme sváděli tradiční marný boj o zachování online sjednané ceny, ostatní si užívali prohlídku Picasova muzea, které bylo hned u ubytovny. Jako kompenzaci pak museli zabalit a někteří i vystěhovat na chodník bagáž i pro řidiče. Ti zatím pracně hledali parkování v pěším dosahu, nakonec celkem úspěšně, i když ne na jednom místě.
Po odstěhování kufrů do aut jsme se sešli před Centre Pompidou u přístavu, kde jsme si prohlédli jednak stálou výstavu současného umění s exponáty dlouhodobě zapůjčenými z Paříže, jednak expozici dadaismu ve filmu. Jako obvykle by na prohlídku byl třeba násobek času, exponátů spousty, filmové smyčky dlouhé. Většina expozice je pod zemí, na povrchu upoutá jen velká skleněná barevná krychle, uvnitř úplně prázdná.
Po umění jsme zamířili opět k moři, díky znalosti prostředí jsme relativně snadno zaparkovali u ověřené pláže a užívali si chladivé mořské vody. Na cestu do Cordóby jsme se vydali až večer a hned jsme zastavili na větší nákup. Když jsme přejeli pobřežní hory, teplota náhle stoupla z 27 na 34 stupňů, přestože bylo po osmé. Po necelých 20 km a dlouhém bloudění uličkami jsme dojeli k hosterii Linares. Místo k parkování jsme tentokrát věděli přesně, jen dojet k němu bylo náročné.
2024 ©