Ráno jsme sbalili a přejeli přes Col de La Schlucht do Gunsbachu kousek za Munsterem. Serpentiny dolů byly opravdu dlouhé, k tomu spousta cyklistů, ve sjezdu docela rychlých. Kemp se nám zalíbil natolik, že jsme ani nejeli okouknout druhý o vesnici dál, až dodatečně nám došlo, že tu není WiFi. Zabydleli jsme se, ulovili satelitní vlny (hlavně kvůli večernímu fotbalu) a po chvíli nicnedělání po obědě nasedli na kola a vyjeli západním směrem, tedy údolím nahoru.
Asi jsme z minulé lokace trochu zmlsaní, dnešní výjezd do Mittlachu a zpět nás ale nenadchl. Hlavní potíž je v tom, že v údolí je koncentrováno vše včetně průmyslu a dopravy na malé ploše, takže místo přírodou nebo malebnými vesničkami jsme projížděli mezi továrnami a nákladními auty. Nahoře u Mittlachu už to bylo lepší, ale celkový dojem to nezachránilo, rozhodli jsme se dolní polovinu údajně jednoho z nejkrásnějších údolí nechat být a zítra pokračovat jinam.
Světlejší moment bylo setkání se starým pánem, kterého zaujalo, když jsme se před domem oplachovali u žlabu s protékající vodou, a přišel si popovídat. My si ověřili, že je voda pitná, on vyzvěděl, odkud jsme, dokonce zmínil setkání s Čechoslováky za války. Jako všude ve Francii i tady jsme narazili na "vesnici květin", kde jsou kvanta květů skoro všude a občas nápaditě umístěné. V Munsteru jsme nakoupili v pekařství, posvačili u kostela a marně se snažili vyjet směrem ke kempu po cyklostezce. Nakonec jsme museli po hlavní silnici ještě větší kus než při cestě tam.
Večer jsme vytáhli televizi před karavan a fandili společně s francouzskými sousedy, se kterými jsme nenašli žádnou společnou řeč, naše francouzské turistické minimum nestačilo, moc jsme si nepokecali. Vadilo to jen do začátku zápasu, góly oslavoval soused bubnováním, němečtí sousedé nevycházeli ven. Ještě před chvílí (asi ve čřvrt na půlnoc) jezdila po vesnici auta a troubila
2024 ©