Jak správně předpověděly naše osvědčené meteo zdroje, den začal přeháňkami. Balit v dešti jsme ale nemuseli, opustili jsme kemp u vinařů a zamířili do dalšího kempu na farmě. Vesnička Saint Pierre Bois leží v kopcích západně od Sélestatu. Přejezd byl asi 50km dlouhý zpestřený jedním neproveditelným nápadem paní Garminové a jednou mojí pozdní reakcí, takže jsme dvakrát otáčeli. Zabydleli jsme se v prostším, ale přijatelném kempinku a po dobrém obědě vybírali program na odpoledne.
Zvítězila pěší túra podhradím Haut Koenigsburgu. Nejprve jsme zaparkovali asi 4km od hradu, ale strhl se takový liják a vichr, že jsme raději dojeli až pod hrad a z osmikilometrové túry zbyla procházka asi čtvrtinová. Ušetřený čas jsme mohli věnovat zevrubné prohlídce hradu, který coby habsburský majetek francouzskému státu propadl po 1. světové válce, před kterou byl velkoryse rekonstruovaný. Dodnes vypadá velmi pěkně a přitom působí hodně autenticky. Po prohlídce se vyčasilo, dokonce svítilo slunce.
Od hradu jsme jeli nakupovat k Sélestatu a užili si trochu dopravní zácpy. Jak už to někdy bývá, pomalu popojížnějící kolony na dálnici se po nějakém čase rozjely, aniž byla vidět jakákoli příčina. Ale raději bez příčiny než kvůli nehodě. Nakoupili jsme potřebné potraviny, spoustu času strávili mezi dlouhými regály s víny a sýry z celé Francie. Venku se zatím opět schylovalo k lijáku, tentokrát nejen s vichrem, ale i hromy a blesky, naštěstí to nebylo dlouhé. Večer ale trvaly přeháňky a předpověď za moc nestojí.
2024 ©