Ráno bylo třeba zabalit a vlakem se dopravit na letiště k autopůjčovně, což se z větší části podařilo hladce. Zadrhlo se jen hledání stanoviště kyvadlové dopravy k půjčovně, které se nacházelo sice nedaleko, ale v jiném podlaží, takže přesun proběhl značně neefektivně. Nicméně následná výpůjčka tentokrát proběhla nejen hladce, ale i úplně bez nečekaných doplatků, což celkový dojem vrátilo do kladných hodnot.
Původně jsme chtěli cestou absolvovat Caminito del Rey, tedy Královu stezku, dříve též Stezku smrti, vedoucí úzkým kaňonem vysoko nad řekou mezi Ardales a El Chorro. Bohužel se ukázalo, že je vyprodáno na měsíce dopředu, takže jsme jako náhradu prošli kratší okruh skalním městem El Torcal, které známe od předloni. Na kamzíky bylo tentokrát příliš brzy, zato školních výletů bylo dost.
Zbytek cesty do Sevilly převážně po dálnici pálilo sluníčko a teplota stoupala. Hledání ubytování Quintana Terrace v centru proběhlo celkem hladce, ovšem už předtím jsem se v pozici vedoucího vozidla dvakrát netrefil a následně prováděl obtížné korekce. Parkování v Seville je samozřejmě problém, vysypali jsme pasažéry s kufry a odjeli hledat místo. Našli jsme jen provizorní, takže po večeři jsme jeli přeparkovat k centru moderního umění za řeku skoro 2 km daleko.
2024 ©