Ráno jsme sbalili stany, naložili auta, rozloučili se s "autobusáky" a přejeli přes Mosonmagyaróvár k mostu u Feketeerdö. Nástupní místo jsme měli perfektně popsané a musím zdůraznit, že jinak bychom asi odjeli jinam, na první pohled vypadalo strašně. S Ferdou jsme odvezli jedno auto ke kempu v Mosonmagyaróváru, ostatní mezitím připravili raft. Museli jsme se k proudu dostat broděnim mělkou zarostlou vodou, ale šlo to a to se na zdejších zarostlých březích cení.
První polovina úseku byla podobná předcházejícím, pluli jsme úplně sami. Počasí bylo stále teplejší, takže brzy došlo i na koupání. V meandru kolem Halászi jsou břehy méně zarostlé a tak je trochu vidět do rovinaté zemědělské krajiny, idylu ruší řvoucí čerpadla zavlažovacích systémů. V Halászi jsme okoukli místní kemp a moc se nám nelíbil, ten u Mosonmagyaróváru je mnohem přívětivější. Zato rybí restaurace nezklamala, rybí polévka halászlé na oba způsoby byla výborná, stejně jako další jídla.
Pod Halászi se řeka mění, až k Mosonmagyaróváru je to rekreačně lázeňská oblast se spoustou chat i velkých rezidencí a čilým provozem motorových člunů. Naštěstí tu dost pečlivě dodržují pravidla a při míjení malých lodí zpomalí do výtlačného režimu, ale řvou a smrdí. Zastavili jsme ještě u dvou pláží s hospodou, ale byla sobota odpoledne a všude spousta lidí. Asi jako na Berounce u Křivoklátu, ale s lodním provozem jako na Orlíku.
Malý kemp u restaurace, kde jsme jedli už ve čtvrtek, byl už ale opět klidný, i když k večeru přijelo několik obytných aut a bylo skoro plno. Než jsme s Ferdou dovezli auto, perfektně očištěný raft už osychal na molu. Postavili jsme stany, provedli hygienickou očistu osob a dostali hlad. Restaurace nás bez problémů vydatně nakrmila i když už do zavírací hodiny nezbývalo mnoho. Zbytek večera jsme ještě poseděli u stanů, hluk nedaleké silnice snadno přehlušil zdejší jez, jediný, který jsme tady viděli (ale nejeli).