Wachau je zapsáno v seznamech světového kulturního dědictví UNESCO. Moje představa, že údolím pojedeme jen nahoru a zpátky se vrátíme přes kopce na pravém břehu, vzala za své už včera večer. Na nejbližší most do Melku a zpět je to asi 70 km, nakonec tedy zvítězila varianta s využitím přívozu ve Spitzu dlouhá necelých 40 km. Nahoru jsme jeli po levém břehu, úseky podél spolkové silnice B3 nebyly dlouhé, převažovaly cesty mezi vinicemi nebo skrz vesnice a městačka. Potkávali jsme trochu více cyklistů, než včera, ale proti normálu je tu prakticky prázdno.
Jen v městečku Dürnstein to chvíli připomínalo turistickou sezónu ve vyhlášené destinaci, více lidí i otevřených obchodů a hospůdek. V jedné z nich jsme si dali 1/8 zdejšího veltlínského z ročníku 2018 a na chvíli spočinuli na zahrádce ve stínu, protože dnes slunce hřálo více než včera. Za městečkem se vše vrátilo do poklidu, když jsme potom svačili u stolečku s lavičkami ve Wösendorfu, moc kol kolem nás neprojelo. Ve stejném duchu jsme dojeli až do Spitzu, našli přívoz a přejeli na pravý břeh.
Očekával jsem strmější břeh a méně civilizace, což se potvrdilo jen částečně absencí otevřených občerstvoven u cyklostezky, vesnice totiž jsou spíše dále od břehu. Ale silnice, podle které jsme dost často jeli, byla dost rušná. Celkové se nám levý břeh zdál mnohem pestřejší a zajímavější. Vinice jsou ovšem na obou březích téměř všude, v nivě i na terasách v prudkých svazích. Na levý břeh jsme se vrátili po mostě v Mauternu asi 2 km před kempem.
Večer jsme zaplatili, protože zítra odjíždíme, a vyrazili pěšky nejprve do Steinu, místní části Kremsu, kde jsme vysoko nad řekou objevili restauraci u vinařství a zkusili pro změnu ryzlink, také ročníkm 2018, tentokrát celou láhev. Pak jsme došli až do centra Kremsu, takže procházka nakonec byla asi 5 km dlouhá.
2024 ©