Krajina kolem kempu je velice pěkná, ale jak to v horách často bývá, je tu těžké vymyslet cyklistický okruh přijatelný pro cyklisty naší výkonnosti. Kromě cyklostezky víceméně souběžné se zdejší hlavní silnicí tu ostatní cesty prostě vedou do údolí, jsou stále strmější a pak skončí. Dnešní okruh vznikl jen díky přechodu sedla pod Veiglkogelem asi 750 m nad mořem. Podle map by na něj měla vést strmá cesta, ve skutečnosti pěšinka a ještě kamenitá, nejhorší úsek asi 400 m s průměrným sklonem 17%. Pak následovalo ještě strmějších 200 m dolů místy s blátem a sklonem v průměru 19%. Prostě pravá cykloturistika neboli turista vlekoucí ještě kolo. Odměnou za tento přechod nám bylo asi 20 km po pěkných lesních cestách a klidných silničkách, jen asi 15 km vedlo po hlavní cyklostezce číslo 42 Triestingtalweg. (Tímto se omlouvám za chybný název údolí ve včerejším článku, už je opraven.)
Dnešní svačinu jsme dovezli zpět do kempu nedotčenou, protože jsme ve Schromenau (patří pod Furth an der Triesting) narazili na restauraci, jejíž jídelní lístek se nám líbil a jídla, co nám donesli, ještě víc. Ještě že jsme si neobjednali polévky, i tak jsme odjížděli víc než sytí. Naštěstí jsme až do Weissenbachu jeli ještě s kopce, až potom začalo mírné stoupání zpět ke Kaumbergu. Trochu poprchávalo, takže jsme zrychlili, ale do kempu jsme stoupali už zase v suchu. Teď bouřka zatím obchází kolem, prší jen trochu. Chystáme se hodit zase něco na gril, tak uvidíme.
2024 ©