Nejvyšší kopec v okolí je součástí hřebene jižně nad kempem, jmenuje se Hocheck, měří 1037 m a hned od začátku lákal ke zdolání. Problém jsem viděl v hodně prudkém stoupání na nejkratší přístupové trase. Druhá možná cesta byla mírnější jen trochu, zato mnohem delší a se "zbytečným" klesáním. Vyspekuloval jsem ještě třetí možnost, pohodové rovnoměrné stoupání po lesní cestě, ale museli bychom popojet autem. Nakonec jsem ji neprosazoval a později toho hořce litoval. Zvolili jsme variatu strmě nahoru a delší cestou dolů.
Plán nám zhatila chybně zakreslená značená cesta na mapy.cz, která nás znejistila, takže jsme nevydrželi hledat pokračování stezky v místě, kde lesáci nově postavili nějakou budovu. Po několika pokusech jsme se rozhodli jít nahoru delší cestou, kterou jsme se původně chtěli vracet. I tato mírnější trasa byla notně výživná, naštěstí vedla téměř celá lesem ve stínu, což jsme si výrazně uvědomili na osluněné pasece. Závěrečné stoupání ne a ne skončit, ale nakonec jsme se k rozhledně a schutzhausu vyškrábali. Rozhledy stály za tu námahu, bylo vidět několik hřebenů alpského předhůří za sebou, k tomu velmi zajímavá oblačnost.
Po občerstvení, odpočinku a fotografování jsme se vydali zpět a po kratší debatě zvolili kratší cestu, která byla shora označená jasně. Tušil jsem, do čeho jdeme, ale souhlasil. Většina cesty byla náročná, ale přijatelná, ale v poslední nejstrmější části po úbočí postranního hřebene se přidaly zbytky polomu a pro mě to bylo přes hranu. Nakonec jsem to s přemáháním a nadáváním slezl, jiná možnost v této fázi prakticky neexistovala, ale nebylo to dobré.
Záznam trasy dnes není v obvyklé kvalitě, z batohu zřejmě navigace neměla takový výhled jako z řidítek. Části trasy jsou doplněny záznamem z mapy.cz, který neobsahuje všechna data a tak výsledek je mírně zmatený (třeba celkový čas). Ale zapnout si "Grade" v profilu trasy můžete, hodnoty sklonu jsou reálné.
2024 ©