Déšť (s mikropřestávkami) trval i druhý den ráno, což jsem pozitivisticky komentoval, že na cestu to nevadí a o 450 km dál bude úplně jiné počasí, a vážně jsem tomu i věřil. A po příchodu místního výběrčího jsem se mírně kysele zasmál faktu, že nepřipojením elektřiny jsme neušetřili nic (byla v základní ceně 10 eur za vše).
Francouzské placené dálnice jsme se rozhodli ignorovat, jejich časový přínos není vzhledem k omezené cestovní rychlosti s karavanem úměrný jejich ceně. Navíc z dálnice dnes člověk nevidí už vůbec nic, jakmile se přiblíží k něčemu zajímavému, následuje (neprůhledná) protihluková bariéra.
Celkem 460 km k řece Ardeche jsme prakticky komplet jeli v dešti a zimě se zapnutým topením. Měnila se jen intenzita deště a barva oblohy, převažovala tmavě šedá. Začátek cesty z kempu k Besanconu se nám zdál poměrně bohatý na zatáčky, to jsme ale ještě nevěděli, co přijde, až za Valence opustíme údolí Rhony a vydáme se přes hory. Desítky km úzkých a klikatých silničkek s dost mizerným povrchem.
Až v závěru jsme se dostali na trochu lepší silnice a i déšť zeslábl. V kempu nedaleko Pont d'Arc jsem už ovšem při hledání mezery v korunách stromů (pro satelitní příjem finále fotbalového Eura) opět silně mokl.
2024 ©